They Don't Know About Us - Fan Fiction

5. srpna 2013 v 19:32 | - Lu |  You & Stories
Ahojky :) - Lu tu pro vás něco má...

Tohle je podle mne jedna z mích nejlepších Fan Fiction o One Direction.
Doufám, že nějaký ten názor zanecháte i vy. A když ne tak alespoň hlásnete v anketce :)

A ještě bych chtěla poděkovat Jáji za tento úžasný obrázek.






They Don't Know About Us


Bolel mě pohled na ni. V očích měla slzy. Nutili ji do něčeho, co dělat nechtěla.
"Proč to musíme dělat???" Vzlykala a tiskla se ke mně co nejvíce.
"Protože lidi si pár Zora oblíbily, vy se nemůžete jen tak rozejít!" Rozčiloval se Paul. Nevím, jestli se mu to líbilo nebo ne. Nedával vůbec nic najevo.
"Nemůžeš nás takhle nutit! Je to naše rozhodnutí." Přidal se Zayn. Nikdo jiný tu s námi nebyl. On vypadal jako by chtěl na Paula skočit a jednu mu vrazit.
"Tobě nevadí, že ti on přebral holku?" Křičel po nás všech Paul.
"Nám to spolu neklapalo, nebyli jsme šťastní. Ale teď jsme." Křičel na oplátku po Paulovi Zayn.
"Nezakazuju vám dvěma," ukázal na mě a Noru "spolu něco mít, ale musí to být v tajnosti. Na veřejnosti musí být pár Zora. A jestli se někdo dozví, že to tak není. Tak máte pořádnej průšvih!" S těmito slovy odešel a nezapomněl řádně bouchnout dveřmi. Jakmile odešel, přiběhli do pokoje ostatní kluci.
"Jak to dopadlo?" Zeptal se hned Liam. Myslím, že nebylo potřeba slov. Stačilo se na nás jen podívat. Zayn seděl na zemi, hlavu měl v dlaních a nejspíš také brečel. Nora seděla vedle mě. No spíš u mě. Hlavu měla položenou na mém rameni a brečela a brečela. Hladil jsem ji po dlouhých vlasech. Nebylo nic, čím bych ji v tuhle chvíli utěšil. Liam s Harrym si sedli na zem k Zaynovi a Niall si sedl k nám. Všichni jsme byli smutní z toho, co se stalo. Ať si Zayn myslí cokoliv neviním ho z toho. Nemyslím si, že je to jeho chyba. Je to osud. On potřeboval pomoct, ona mu pomohla a já se do ní zamiloval.
"Je to moje chyba. Neměl jsem tě to toho tenkrát zatahovat." Začal Zayn.
"Není to tvoje chyba. Co se stalo, stalo se. Teď se musíme vypořádat s tím co je teď a ne co bylo." Řekla Nora a snažila se zadržet vzlyky. Moc se jí to nedařilo. Zayn k nám přišel a Noru obejmul. "Je mi to tak moc líto, dělám jen samé potíže."
"Zayne nech toho. Nemůžeš za to, co si managment vymyslel." Uklidňoval ho Liam, ale bezúspěšně. Všichni jsme byli zdrcení. Tohle, to do čeho nás nutí, není správné. Cítím, že to dopadne velice špatně.
"Možná bysme se měli jít připravit, za dvě hodiny pro nás přijede limuzína. Jedeme na ten večírek." Řekl potichu Niall. Nora se na něj naštvaně podívala, následně se vrátila ke mně. Objal jsem ji a políbil do vlasů.
Kluci odešli do svých pokojů, aby se mohli v klidu připravit. Nora zůstávala stále v mém objetí. Nevadilo mi to, byl jsem za to rád, i když jsem již měl triko mokré od jejích slz. Zvedl jsem jí hlavu a políbil jsem ji. Nebránila se, ale po chvíli otočila hlavu a zašeptala: "Půjdu si dát sprchu." Jen jsem kývl hlavou na znamení souhlasu. Ona se zvedla a odešla do koupelny, která byla připojena k mému pokoji. Já tam jen dál seděl na posteli a přemýšlel jsem. Kdybychom neudělali to, co nám managment řekl, jistě by se nám to ošklivě vymstilo. Noru miluji, miluji ji z celého srdce a nechci, aby nějak ublížili jí, nebo klukům. Budeme to muset vydržet, alespoň chvíli. Pak by se třeba mohli rozejít, je to blbost, když spolu nikdy nechodili, a my bychom pak po čase mohli vyjít na veřejnost s tím, že chodíme spolu. To taky není moc dobrý nápad, co když by ji začali říkat, že nás jen využívá, nebo že je děvka? Ne! Nic takového se nesmí stát.
Když vyšla z koupelny, hned šla k posteli a začala si oblékat šaty, které měla přichystané na dnešní večer. Byly světle modré, bez ramínek a v pase byly převázané o něco tmavší stužkou.
"Loui prosím, zapneš mi je vzadu?" Řekla smutně. Přišel jsem zezadu k ní a šaty jsem jí zapnul. Poté jsem ji obejmul kolem pasu, vlasy jsem jí dal na stranu a lehce jsem ji políbil na krk. Cítil jsem, jak se usmála, udělalo mi to radost, i když ne na moc dlouho. Pustil jsem ji a šel jsem se také obléct. Měli jsme mít s klukama všichni stejné obleky. Nelíbilo se mi to, ale co se dalo dělat? Nic. Když jsem byl oblečený, zůstal jsem sedět na posteli a pozoroval jsem Noru, jak si češe vlasy a opatrně nanáší make-up. Dávala si věci do mini kabelky, když někdo zaklepal na dveře.
"Dále." Řekl jsem a dotyčný vešel. Byl to Harry.
"Limuzína už je tu." Řekl ztrápeně a odešel. Naposledy jsem Noru políbil, chytl jsem ji kolem pasu a společně jsme sešli dolů. U vchodu už na nás čekali kluci, bohužel i s Paulem. Ten se na nás naštvaně podíval. Vzdorovitě jsem si Noru přitáhl blíž k sobě, smutně se na mě usmála.
"No šup, šup!" Popoháněl nás Paul. Pomalu jsem ji pustil a ona přešla k Zaynovi. Něco jí pošeptal do ucha, nerozuměl jsem tomu. Nasedli jsme do limuzíny. Byla to dlouhá cesta a já jsem si celou dobu lámal hlavu s tím, co by nám udělali, kdybychom na veřejnost vyšli s pravdou. Kdyby třeba potrestali jen mě, možná bych to i riskl. Ale nejspíš by to postihlo celou kapelu, a to riskovat nebudu. Teď jen doufám, že to nevyznělo tak, že bych měl kluky radši než Noru. Kluky mám rád, ale Noru miluji. Je to rozdíl.
"Tak jděte kluci, jsme na místě. A Zayne chovej se k Noře jako k přítelkyni!" Řekl Paul a doslova nás vyhodil ven z limuzíny. Venku jsme si stoupli všichni vedle sebe, Zayn držel Noru kolem pasu, aby nás mohli fotografové fotit. To k těmhle akcím patří bohužel taky. Na všech našich tvářích byly úsměvy, ale hrané a to naštěstí nikdo nevěděl.


Všechny tyhle akce jsou nudné, a tahle byla navíc bolestivá. Bolelo mě srdce, když jsem se musel dívat na ty dva, jako pár. Věděl jsem, že to není doopravdy, ale i tak. Proto jsem byl neskutečně rád, když jsme byli zase zpátky doma. Tam jsme mohli být zase sami sebou.
Potom co jsme se, se všemi rozloučili, jsme s Norou odešli do mého pokoje. Já jsem se převlékl do starých tepláků, které mám místo pyžama a Nora odešla do koupelny. Když se vrátila, pouze v noční košili a s vlasy spletenými do copu, lehla si ke mně na postel. Objal jsem ji a políbil ji do vlasů.
"Loui já tohle nechci dělat. Nechci ti ubližovat." Zašeptala.
"Neubližuješ mi! A něco vymyslíme. Ale teď spi, potřebuješ si odpočinout." Řekl jsem a přikryl ji dekou, která ležela vedle mě.
"Děkuji." Zabrblala a následně usnula. Mě to trvalo mnohem delší dobu. Pořád jsem se snažil najít nějaké rozumné řešení našeho problému.


Když jsem se ráno probudil, Nora seděla vedle mě a na posteli ležel tác s vaflemi. Usmála se na mě. Její úsměv byl něžný, upřímný.
"Liam říkal, že ten rozhovor v rádiu máte až ve čtyři odpoledne. Tak tu máme zůstat a užít si to spolu. Kluci prý půjdou na bowling, kromě Zayna." Řekla a podala mi talíř s vaflemi. S chutí a úsměvem jsem se do nich pustil. Chutnaly výborně. Po té co jsem je dojedl, Nora postavila tác na můj psací stůl a vlezla si zpět ke mně do postele.
"Pustíme si film?" Zeptal jsem se. Když přikývla, natáhl jsem se pro laptop a zapnul jsem Pomádu. Noru jsem obejmul a přitáhl si ji co nejvíce k sobě. Takových chvil moc nemáme. Po celý film jsem ji výskal ve vlasech a šeptal jí do ucha lichotky. Usmívala se, občas mě i políbila. Celý zbytek dopoledne a půlku odpoledne jsme jen tak leželi v objetí. Neměli jsme potřebu dělat cokoliv jiného. Až ve tři hodiny jsme se zvedli, převlékli a sešli dolů do kuchyně. Kluci už seděli u stolu a zřejmě čekali na nás.
"Tak jedem kluci. Noro, kolem sedmé jsme zpátky." Řekl kdo jiný než Liam. Nora se usmála a naposledy mě políbila. Přišlo mi jako by se tím polibkem loučila na mnohem delší dobu, než jen několik hodin.

Co myslíte, že se nás v tom rádiu ptali? Myslím, že je to jasné. Hlavní téma bylo přítelkyně. Pro mě nechtěné téma. Zayn tam mluvil a vypadal šťastně. Já šťastný nebyl. Když se mě zeptali, jak jsem na tom s holkama já, měl jsem sto chutí říct jak to doopravdy je. Ale neudělala jsem to, jen jsem řekl, že stále čekám na tu pravou. Co jiného bych jim měl vykládat, když to co bych chtěl nejvíce říct, nemůžu.
Nakonec jsme ještě zazpívali dvě písničky a mohli jsme odejít domů. Také to nebylo to nejlepší. Šel jsem hned do svého pokoje, protože jsem si myslel, že tam najdu Noru. Ale jak se říká: Myslet znamená houby vědět. Už radši nebudu nikdy myslet, jelikož to co jsem tam uviděl, mi málem způsobilo infarkt. Skříň byla otevřená a těch několik věcí co tam Nora měla, bylo pryč. Zůstaly tu pouze ty modré šaty a na posteli ležela obálka. Opatrně jsem ji vzal do ruky, otevřel jsem ji co nejjemněji, abych ji co nejméně poškodil a začal jsem číst:


Milý Louisi

Od té doby co jsem potkala Zayna a stali se z nás nerozluční kamarádi, vše se změnilo. Najednou jsem se začala objevovat na titulních stránkách různých časopisů, novin. Fanynky mi psaly nenávistné dopisy, ale to mi nevadilo, měla jsem konečně přátele, kterým na mně záleželo. Když mě Zayn požádal, abych jeden večer hrála jeho přítelkyni, vše se změnilo podruhé. Nedělalo mi problém pomoci mu, ale také jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala, že pro mě jsi něco víc než jen kamarád. Jenže to už bylo pozdě. Vše jsem pokazila. Proto bude lepší, když teď odejdu. Kvůli mně máte spoustu problémů s managmentem. Vím, že odchodem ty problémy nevyřeším, ale zmírním je.
Nechci, aby sis myslel, že už tě nemiluji. Není to pravda Má láska k tobě, je stejně nekončící jako vesmír. Musíš se naučit na mě zapomenout a být šťastný i beze mne. Jeden z nás šťastný být musí.

S nekončící láskou Nora

XXX


I přes to, že chlapi nebrečí, se mi po tvářích spustily slzy. Dopadaly na dopis. Inkoust se pomalu rozpíjel a mizel. Stejně jako Nora.

KONEC




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | Web | 5. srpna 2013 v 19:47 | Reagovat

Chudáčik Louis :'( Je mi ho líto...Nora :)) ale příběh se ti povedl (y) tleskám :) Ale mohlo by si to napsat jako vícedílnou povídku :))

2 im-only-girl-2 -- Smile(: im-only-girl-2 -- Smile(: | 5. srpna 2013 v 20:43 | Reagovat

Týjo! :O Smekám před tebou.
Je to vážně dokonalé. :')

3 lucos99 lucos99 | E-mail | 22. srpna 2013 v 21:02 | Reagovat

je to naprosto boží:33,dokonalý:33 a já nwm co všechno!!!:D I ta slza mi ukápla :')

4 one-directon-forever one-directon-forever | 27. srpna 2013 v 14:30 | Reagovat

Dokonalý

5 Degittka Degittka | 27. srpna 2013 v 15:06 | Reagovat

Boží povídka :333 líbí se mi moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama